První příčina všeho, co je

V myšlenkových dějinách Západu existuje myšlenková cesta založená na dedukci, která

bývala vnímána jako téměř nevyvratitelná cesta k poznání Boží existence. Jde o myšlenkovou

úvahu nad otázkami konečnosti či nekonečnosti Vesmíru. Vlastně jde o pojem nekonečna,

protože v křesťanské tradici se mělo za to, že svět vznikl v čase a Bůh je první příčina všeho,

co je. V této myšlenkové tradici se tvrdí, že to tak musí být, neboť světu nepřísluší

nekonečnost, protože samotný pojem nekonečna je rozporný. Respektive jak vzápětí uvidíme,

je rozporný v určitém specifickém smyslu. To ale potřebuje vysvětlení.

Nekonečno je pojem, který můžeme bez problémů vztáhnout na budoucnost. Vyjadřuje

dynamickou možnost růstu nade všechny meze, neskončenost nějakého procesu. Problém

nastává, pokud ho myšlenkově vztáhneme na minulost. Pokud ho chceme vztáhnout na již

daný statický řád historie, hroutí se do iracionality. Stopy oné iracionality zná každý žáček

základní školy, když se v matematice dovídá, že nekonečno je tak velké, že ho nelze žádným

přidáváním zvětšit a ani žádným ubíráním či dělením zmenšit. Jak se ovšem doví na střední

škole, ve skutečnosti jde jen o parciální iracionalitu, o iracionalitu daných statických veličin,

zatímco v představě dynamicky rostoucích veličin je racionalita nekonečna vysoce logická a

racionální.

Tak interpretuje pojem nekonečna současná matematika, i když před ní to tvrdili už

scholastici, najmě Tomáš Akvinský: Nekonečno je neskončené, a co je neskončené, nelze

přejít. V časové historii proto nemohla existovat doba, která by se od nás nacházela v

nekonečné minulosti. Proč? Protože z takové minulosti (kterou nelze přejít) bychom nikdy

nemohli přejít do současnosti. Není-li ovšem žádná taková doba, pak svět nemá žádnou

nekonečnou minulost. Musel vzniknout. Musel mít počátek, a tedy i první příčinu, která sama

stojí mimo řád času, a tím i mimo řád hmoty, neboť čas je jejím atributem. A touto první ne-

hmotnou a mimočasovou Příčinou všeho, co je, je Bůh ...

Je to hodně abstraktní úvaha a v dnešní době by bylo možné k Akvinského argumentaci

s humorem dodat i to, že evidentně nelze nekonečno přejít ani v nekonečném čase. Neboť i

kdyby v nekonečnu začal někdo odpočítávat všechny cifry Ludolfova čísla, není možné si

představit, že by právě dnes mohl odříkávat: " ... 8... 4... 1... 1... 9... konec!" A s úlevou

by dodal: "Právě jsem odříkával od věčnosti všechny cifry Ludolfova čísla a konečně jsem se

dostal ke konci.