Koány a Ježíšova podobenství

06.10.2021

Jako ilustraci terapeutického potenciálu "zrcadla" lze mezi biblickými příběhy uvést Ježíšova podobenství. Šlo o krátká vyprávění, v mnohém podobná židovským anekdotám, jejichž základní struktura zahrnovala přirovnání typu "je to s tím podobně, jako když..."

Na povrchní rovině šlo o formu alegorie, která napomáhala rychlejšímu pochopení věci. Na hlubší rovině šlo o uvedení do prožitku, díky kterému posluchač vstupoval do příběhu a nořil se do něj mnohem hlouběji, než kdyby mu byly dány pouhé teoretické formulace a on je rozumově promýšlel.

Ilustrativně to lze ukázat na Ježíšovo podobenství o nepoctivém správci (Lk 16,1-9). Nejde v něm o žádné teoretické poučování, ani o psychologii ani o morálku. Ježíš prostě vypráví příběh o služebníkovi, který okrádal svého pána. Problém nastal, když se vše prozradilo. Blížil se vyhazov a nepoctivý služebník začal dlužníkům svého pána tajně smazávat část jejich dluhů, neboť doufal, že ho za projevenou "úsluhu" přijmou do svých služeb. Drzost. Ale k velkému překvapení Ježíš se nepohoršuje. Správce neodsuzuje ani ho nekritizuje. Naopak, celý příběh uzavírá slovy, že když se pán dozvěděl o jednání svého nepoctivého správce, tak ho pochválil (!). Protože prý ... jednal "rozumně".

Nelze pochybovat, že Ježíšův odkaz na správcovu rozumnost musel už v jeho době působit jako hodně špatný vtip. Úplně po lidsku, takhle "rozumně" jednají gauneři a lumpové a i dnešního člověka to pěkně štve. Co ale s tím? Co chce Ježíš říct? Ježíš chválí podvod a oceňuje gaunera. Jaké je možné řešení tohoto příběhu, aniž bychom museli znásilňovat logiku našeho myšlení a morálního cítění?

Snad se objeví jakýsi záblesk porozumění, připustíme-li, že v Ježíšově vyprávění nejde o poučení, ale o prožitek. Že jedna věc je text, který nás o něčem informuje, a druhá věc je interpretační skok, který nás vtahuje do nové reality. Příběh o nepoctivém správci připomíná situace, s kterými se setkáváme u zenových koánů, tedy hádanek, na něž nelze racionálně odpovědět, protože blokují náš obvyklý způsob myšlení. Žádná odpověď typu "Aha", když člověk rozluští problém svým rozumem, ale "Ha-ha", když nahlédne novou realitu.

Je totiž zjevné, že Ježíšovy řeči o služebníkově "rozumnosti" nejsou výkladem morálky, ale zrcadlem pánova vztahu. Pán má svého služebníka jednoduše rád, a proto ty "nesmyslné" řeči o jeho rozumnosti. Ale (a nyní přichází to ha-ha) pokud vstoupíme do Ježíšova příběhu, uzávorkujeme svůj rozum a prožijeme ho v postavě samotného správce (a že my jsme míněni tímto správcem, o tom není pochyb) ... pánova přízeň se stává prožitkem našeho vlastního života. Ježíš má rád nás!A chválí naše jednání. A my se nemusíme hroutit, dokonce ani prosit o odpuštění, neboť v prožívání postavy nepoctivého správce si můžeme prožít život z milosti, osvobozený od vin, super-ega, neurotických úzkostí a hodnotících "bičů". Prožíváme-li tento biblický příběh a identifikujeme-li se s postavou nepoctivého správce (a ne že nad ním pouze přemýšlíme), můžeme vstoupit do prostoru bezpodmínečného Božího přijetí a z hlavy můžeme pustit pavučiny starostí, zda žijeme správně či nesprávně. Můžeme zažít trvalou a radostnou vděčnost. Jen tak, beze všeho, protože Pán nás má prostě ... bezpodmínečně rád.

Teprve ztotožnění s nepoctivým správcem, rezignace na "poučení" a prožití si toho, co mohl prožívat on, vytváří prostor pro možnost úzdravy. S šancí, že bezpodmínečné přijetí a hluboká vděčnost nás může přetvořit. V dnešní psychologii to můžeme vidět jako skok do nového životního modu (vzpomeňme na Frommův "modus být"), ale je to pravděpodobně i to, o čem hovoří apoštol Pavel, když mluví o novém zrození, o spasení z milosti či o životě v Duchu svatém. A je to i dokonalá ilustrace toho, jak mocná a explozivní může být "zrcadlící" síla biblického textu, pokud do ní člověk vstoupí celou svojí bytostí.