Bible jako terapeutický prostředek

12.12.2020

Bible může být terapeutickým prostředkem, ke kterému se dá přistupovat dvěma způsoby:

První přístup má své kořeny ve Spojených státech a je představován specifickou směsí kognitivně behaviorální terapie a fundamentalistického křesťanství. Jde o tzv. biblické poradenství, s nímž se setkáváme zejména v bývalých jižanských státech USA tzv. biblického pásma (Alabama, Luisiana, Karolína, Mississipi, Arkansas, Georgia, Texas). Při tomto typu psychoterapeutické práce je Bible vnímána jako svého druhu "učebnice" o člověku, která pod obrazy nejrůznějších literárních žánrů pojednává o stejných tématech jako dnešní antropologie, psychologie, filozofie či sociologie. Tedy o lidské bolesti, radosti, samotě, smrti, o nezvládnutelné agresivitě či sexualitě, o touze po bezpečí a zajištění. Navíc však obsahuje i návody ověřené dějinami celé západní civilizace, jak s těmito tématy správně a prospěšně zacházet. V rámci tohoto pojetí je třeba tyto návody detekovat a podle jejich úzdravných scénářů uzpůsobovat svůj život.

V evropské tradici se vzhledem k Bibli setkáváme s více analytickým přístupem. Spíše než jako učebnice o člověku je Bible vnímána jako "zrcadlo" člověka, jako materiál pro subjektivní projekční zpracování. Tento terapeutický přístup předpokládá, že každý člověk projevuje při vnímání biblického příběhu určitá zkreslení, která vycházejí z jeho specifických předporozumění. Protože tato předporozumění sice vycházejí z konkrétní životní zkušenosti člověka a z raných vzorců jeho vnímání světa a sebe sama, ale jsou zhusta nevědomá, zaměřuje se na ně vlastní terapeutická práce, která je třídí a zpracovává metodami hlubinně analytického a existenciálně analytického zkoumání.

Hlubinně analytický a existenciálně analytický přístup k Bibli

Hlubinně analytický přístup

Hlubinně analytický přístup poprvé rozvinul německý analytický psycholog a teolog E. Drewermann ve svém díle Hlubinná psychologie a exegeze. Autor v něm vychází z předpokladu, že pisatelé a redaktoři Bible promítali do biblických příběhů archetypální vzorce svého nevědomí a tyto vzorce mají moc rezonovat se vzorci, obrazy a symboly uloženými v duši čtenáře. Pečlivým nasloucháním jejich tónům mohou biblické příběhy vyjevovat hlubší existenciální roviny, které mohou být pro člověka nadané uzdravující mocí. Není důležité se přít o to, co se v Bibli reálně historicky událo a co je ve vyprávění symbolem. Podstatné je to, že Bible nám vykládá, co se stalo tak, aby to pro nás mělo uzdravující význam.

Konkrétní výklad textu má podle Drewermanna vycházet z metodologie výkladu snů, v níž se umění interpretace vycházející z Jungovy analytické psychologie zaměřuje na dvě roviny: Předně na rovinu objektu, kdy příběh vystupuje jako metafora životní situace, v níž se člověk nachází a skrze níž se mu nabízejí nové pohledy a uzdravující perspektivy, které se k jeho životní situaci vážou. Dále a na rovinu subjektu, kdy příběh vystupuje jako přímá metafora prožitkového a intrapsychického stavu člověka. V něm se to, co se zdá být reportáží o událostech vnějšího světa, vyjevuje jako obraz spletitosti vnitřních procesů lidské duše.

Existenciálně analytický přístup

Existenciálně analytický přístup vychází z logoterapeutické školy V. E. Frankla a jeho žáka A. Längleho. Podle nich představuje každá jednotlivá situace našich životů výzvu pro naplnění životního smyslu, který může člověku dávat schopnost snášet i situace, které se zdají nesnesitelné. Biblické příběhy obsahují věčné motivy smrti, viny, hodnoty dobra a zla, samoty, smyslu a představují je v obrazech či symbolech života lidí dávných dob. Když ale čtenář hledá analogie mezi tam-a-tehdy daného příběhu a zde-a-nyní svého života, může smysl svého života zahlédnout i pod biblickým textem. To mu může být inspirací, nabídkou a silou pro další uzdravující seberealizaci.

K analytickému hledání smyslu, který by byl schopen oslovit člověka pod narativní rovinou biblického textu užívá existenciální hagioterapie diskurz, který nabízí existenciální analýza a který formuluje čtyři kroky: ´

Popis reality: Co nejpodrobnější popis věcné reality příběhu. Co, kdy, kde, jak přesně se co stalo, proč se to stalo a za jakým účelem?

Primární emoce: Snaha pochytit a vědomě pojmenovat emoce provázející prožívání daného příběhu, včetně citových a emočních záchvěvů, které se během děje objevují a proměňují.

Zaujetí hodnotového postoje: Jde o snahu pochopit hodnotové souvislosti a o snahu zhodnotit daný příběh v dimenzi dobra a zla (tedy v polaritě pojmů správný - nesprávný, lepší - horší, spravedlivý - nespravedlivý atd.)

Situační výzva: Co z daného příběhu pro člověka-čtenáře plyne. Co by měl udělat, jak by měl reagovat, jakou výzvu pro svůj život v příběhu nachází a jak na tuto výzvu chce odpovědět.